Aby děti žily šťastně.

Prvními, přirozenými průvodci dětí jsou jejich rodiče, ti jsou s dětmi v jejich nejútlejším věku, v období nejintenzivnějšího vývoje jejich osobnosti. Dalšími jsou blízká rodina a rodinní přátelé a později, v předškolním a školním věku, sehrají významnou roli učitelé a kamarádi. Průvodci dětí na začátku jejich života jsme my, dospělí. Děti se nejčastěji učí nápodobou „svých“ dospělých, vybírají si, co z našich myšlenek, slov a činů si pro sebe vezmou. Myslíme si, že naše jednání, způsob vystupování a interakce s ostatními lidmi řídíme. Naše jednání je ale často nevědomé, řídíme se podvědomými vnitřními zákony, schématy a vzorci, které jsme  i my převzali od svých vzorů nebo si je zformovali na základě našich zkušeností. Tato schémata nazýváme někdy myšlenkami, názory, postoji, přesvědčeními, hodnotami či principy. A často neznáme přesně způsob jejich dopadu na dětskou duši a ani o něm nepřemýšlíme.

Podvědomé vzorce chování je možné „přivést na denní světlo“ cestou osobního rozvoje, zejména prací s emocemi. Ten, kdo se naučí svoje emoce vnímat, lépe rozumí důvodům svého jednání, svým reakcím na ostatní lidi. Může také tyto reakce, pokud mu nevyhovují, začít vědomě měnit.

Vědomý průvodce je průvodce, který zná především sebe sama. Poznává svoje podvědomé vzorce a učí se je chápat a pracovat s nimi tak, aby mu dobře sloužily. Zná svoje možnosti i svá omezení, při kontaktu s okolím je pravdivý ve svých myšlenkách, vnímavý ke svým pocitům, vědomě volí správná slova a činí vědomá rozhodnutí o svých činech. Ví, že může pozitivně uplatnit svoji energii vůči svému okolí pouze, pokud se o sebe dobře stará – fyzicky, psychicky, finančně.

Co potřebuje dítě?

Úlohou školy je připravit dítě na budoucnost, o které ještě nevíme, jaká bude. Každé dítě potřebuje v průběhu školní docházky získat kompetence, které mu zajistí budoucí uplatnění ve všech oblastech života.

  • Odborné kompetence | Ve všech oblastech života.

  • Sociální kompetence | Jak žijeme ve společnosti druhých lidí?

  • Kreativní kompetence | Jakým způsobem umím řešit problémy?

  • Osobnostní kompetence | Jaké jsou moje silné a slabé stránky?

  • Metodické kompetence | Jakým postupem nebo jakým způsobem?

1. MOŽNOST VOLBY

Děti jsou různé, a proto potřebují různé možnosti. Důležité je mít k dispozici různorodou nabídku a klíčové je poskytnutí absolutní svobody výběru. Pokud někoho nějaké téma zajímá, učí se jej mnohem rychleji a dlouhodobě.

  • Každý se učí nejlépe tehdy, když se o dané téma zajímá.
  • Pokud jsem jako učitel postavený před úlohu umožnit dětem volbu, musím být aktivní a musím převzít zodpovědnost za to, co učím.
  • Schopnost rozhodnout se je důležitá kompetence.
  • Učení odborných předmětů může být udržitelné jen tehdy, pokud mě jako učitele daný obor opravdu zajímá.
  • Vhodně připravené prostředí a týmová práce ulehčují zavedení „možnosti volby“ do vyučování.
  • Delší časové bloky při výuce předmětů v průběhu dne, případně v průběhu týdne, rozšiřují žákům spektrum možností svobodného výběru.
  • Čím jsou možnosti výběru otevřenější, tím víc je potřebné zavést novou definici toho, co to znamená „učit se“. Děti si nevybírají jen aktivity, které nám dospělým připadají nejvhodnější.
Malé kroky – Možnost volby v rámci daného tématu: Po tom, co jsou žáci společně uvedeni do některého z témat, mají možnost si získané poznatky procvičit a prohloubit prostřednictvím různých aktivit, z jejichž nabídky si mohou svobodně vybrat. Např. pokud si chci procvičit násobilku, mohu se rozhodnout pro hru s kostkami, kartami, nebo si hrát s míčem, vyplnit si pracovní list apod.

Středně velké kroky – Možnost volby v rámci všech předmětů: V určeném čase mají děti možnost vybrat si mezi všemi předměty. Dítě má možnost určit si samo, kdy se bude v rámci tohoto vymezeného času věnovat matematice, jazyku a kdy jiným předmětům. Nápomocné mohou být v tomto týdenní plány, které si děti vytvářejí samotně, ale i týdenní cíle, které jsou vytvářeny spolu s učiteli, školní deníky, rozhovory, koučink, mřížka kompetencí…

Velké kroky – Možnost volby v rámci všech učebních aktivit: Děti si mohou volit kromě standardních předmětů i jiné aktivity. Mohou např. vařit, hrát fotbal, společenské hry, divadlo, povídat si, mohou si hrát na trampolíně nebo jezdit na koloběžce. I v tomto případě můžeme využít týdenní plány, které si děti připravují sami, týdenní cíle, které jsou vytvářeny spolu s učiteli, školní deníky, rozhovory, koučink, mřížka kompetencí…

2. TÝMOVÁ PRÁCE

Pro péči o skupinu dětí potřebujeme víc než jednu osobu. Důvodem je možnost zastřešení individuálních projektů, děti mohou tvořit vztahy s vícerými a učí se, jak funguje spolužití více dospělých. Doporučeno je mít ve třídě speciální učitele nebo třídní asistenty.

  • Na zabezpečení péče o 20 a víc dětí je potřeba víc než jeden dospělý. Jedna osoba nemůže splnit v rámci všech předmětů všechny požadované nároky a nemůže ani sama zvládnout péči o všechny děti.
  • Ve většině škol připadá na jednu třídu více dospělých osob, avšak ne vždy jsou šťastně rozdělené úlohy mezi nimi. Ve třídě bývá jen jeden učitel a pokud má dítě problematické chování, je poslané k terapeutovi (školní psycholog). Někdy je výhodnější mít ve třídě asistenta na plný úvazek, namísto toho, abychom problémové děti odtrhávali od skupiny a posílali jednotlivě k terapeutovi.
  • Je mnoho lidí, kteří by rádi se školou spolupracovali, pokud by se pro ně našla vhodná příležitost (důchodci, maminky, praktikanti).
  • Mít ve třídě k dispozici navíc další dospělou osobu může být pro učitele i výzvou. Vyžaduje to vzájemnou dohodu, upřímnost k sobě samému a práci na budování společného vztahu.
  • Individuální práce s dětmi je jednodušší, pokud může nabídku zabezpečovat více dospělých.
  • Šance na to, aby se vytvořil mezi dítětem a některým dospělým kvalitní vztah, se zvyšuje s počtem dospělých, kteří jsou dětem k dispozici.
  • Odborné vědomosti mohou být kvalitněji zprostředkované, pokud jejich výuku zabezpečuje více učitelů. Každý z nich má totiž přirozeně svoje oblíbené předměty, svůj jedinečný styl učení jako i osobní poznatky.
  • Týmovou práci můžeme rozvíjet ve smíšených třídách, kde starší žáci vysvětlují látku mladším. Pokud musí být třídy věkově rozdělené, necháváme děti vysvětlovat si probíranou látku mezi sebou.
Malé kroky – Optimalizování současné situace: Neustále je potřeba zlepšovat spolupráci s odborníky, asistenty, či terapeuty. Terapeut může například přijít do třídy a pracovat s cílovou skupinou, namísto toho, aby pracoval s jednotlivci izolovaně od třídy. Asistenti mohou být velmi nápomocní hlavně po dobu deších časových bloků, kdy si děti mohou samy zvolit, jakými činnostmi se budou zabývat. Výuka řemesel by měla být dobrovolná, děti by měly mít možnost zvolit si, jestli chtějí pracovat s řemeslníkem, nebo si chtějí se svým časem ve třídě volně naložit. Třídu je možno zapojovat do projektů atd.

Středně velké kroky – Přinést do škol pomoc dobrovolníků: Existují různé projekty s důchodci, kteří přicházejí do školy a čtou si s dětmi, maminky mohou nabídnout kurzy vaření nebo mohou v průběhu projektového týdne pomáhat se šitím kostýmů/dobového oděvu, tátové můžou poskytnout trénink fotbalu, případně může být jednou týdně realizovaná jiná pomoc.

Velké kroky – Dosáhnout změny v systému: studenti pedagogiky by měli mít možnost chodit po dobu studia pravidelně a dlouhodobě do některé třídy. Tam by pomáhali a zároveň by se přitom naučili velké množství věcí a získali by zkušenosti, které jim chybí. Pro tyto asistenty by měly být vytvořeny oficiální pracovní pozice (osobní asistent). Asistent v mnoha případech dokáže nahradit individuální terapie žáků.

3. PROSTOR PRO DEMOKRATICKÉ SOUŽITÍ

Společné soužití ve skupině potřebuje cvik a na ten potřebujeme čas. Spolužitím ve velké skupině děti vnímají smysluplnost a užitečnost funkce vedoucího třídy a třídní rady. Třídní nástěnka může být nástrojem na samostatné řešení konfliktů.

  • Demokratické soužití potřebuje trénink.
  • V dnešní době jsou rodiny velmi malé a děti tedy nejsou zvyklé na život ve velkých skupinách.
  • Na společný život s jinými dětmi potřebují žáci jiné schopnosti než jsou ty, které potřebují na život s rodinou. A tyto schopnosti mohou získat právě ve škole.
  • Je potřeba pokaždé znovu a znovu diskutovat o pravidlech společného soužití, a interpretovat jednotlivé situace.
  • Všeobecně však můžeme pojmenovat několik pravidel, jejichž dodržování je důležité při společném žití ve škole:
    • zacházet s druhými s respektem,
    • neubližovat druhým,
    • nerušit druhé a
    • uklízet si po sobě vždy věci, se kterými jsem pracoval
  • Chovat se k druhým s respektem má několik linií:
    je potřebné, aby toto pravidlo dodržovaly nejen děti mezi sebou, ale aby se dodržovalo i ze strany dětí směrem k dospělým a naopak, ze strany dospělých k dětem.
  • Sociální kompetence se dají získat jen společným soužitím s ostatními.
  • K sociálním interakcím může docházet v průběhu časových bloků. Čím víc je den kontrolovaný dospělými, tím méně prostoru mají děti na to, aby si osvojily sociální zručnosti.
  • Každý z nás, pokud je posilněný dobrými vztahy, je schopný pracovat na vlastním chování a dokáže přijímat zpětnou vazbu.
Malé kroky – Rozhovor s respektem a s upřímností, ať už je jakéhokoliv typu (individuální nebo skupinový), je základem demokratického soužití.

Středně velké kroky – Nástěnka stížností: Je dobré mít nástěnku, případně nějakou tabuli nebo vyhrazenou plochu na psaní, kam můžou děti zapsat křivdy, které jim byly způsobené. Už při samotném procesu psaní nepravostí se spouští proces, který může pomoct konflikt vyřešit. Někdy je k řešení potřebný rozhovor, jindy diskuse v širším plénu. Zapsaná křivda nebo konflikt se z tabule smaže hned, jak dojde k jeho vyřešení.

Plénum: Každý týden realizujeme v naší škole plénum, které slouží na reflektování uplynulého týdne. Pokud někdo chce upozornit na pěkné události či zdůraznit pěkné zážitky, které se v daném týdnu udály, může na ně poukázat tím, že si vezme například maketu hvězdy, kterou symbolicky upozorní na zážitek, slovně ho popíše a hvězdu položí do kruhu. Na týdenním plénu se můžou vyřešit a poté mazat i křivdy, které zůstaly na nástěnce stížností, případně se může jeho čas využít na řešení konfliktů, při kterých je potřebná přítomnost celé skupiny.

Náprava / vyvozování důsledků: Ve skupině lidí dochází vždy čas od času k porušování pravidel a k překračování hranic. Aby se dalo dlouhodobě ve skupině fungovat, je potřeba, aby se chyby vždy napravily a aby došlo i k vyvození důsledků pro toho, kdo porušil pravidla. Nápravou nebo odškodněním za křivdu, či porušení pravidla, může být např. to, že dítě které je za ně zodpovědné uklidí nějaký prostor za žáka, kterému ukřivdilo. Jiným důsledkem porušení hranic může být i omezení výběru činnosti při volnočasových aktivitách. Je ovšem důležité, aby se na konkrétní formě nápravy shodla celá skupina.

Velké kroky – Vedoucí skupiny: Každý týden si skupina volí vedoucího, který plní speciální úlohy (kromě jiného např. zvoní na přestávku). Při některých konfliktech může vedoucí skupiny zastoupit dospělé, kteří se konfliktem začnou zabývat až tehdy, když se ho nepodařilo úspěšně vyřešit mezi dětmi. Na konci týdne dává skupina vedoucímu zpětnou vazbu o tom, jak se zhostil svojí funkce.

4. PROSTOR PRO VZTAHY

Děti potřebují vztahy tvořit, dostávat zpětnou vazbu, získat kontakt s ostatními, a tak poznávat sebe samé. Tyto procesy se dějí díky různým typům rozhovorů.

.

  • Lidé potřebují vztahy.
  • Vztahy vznikají prostřednictvím rozhovorů a společných zážitků.
  • Vztahy potřebují čas – proto pokládáme za velmi důležité, aby se učitel neměnil na každé hodině. Pouze pokud učitel tráví s dětmi dostatek času (určitě víc jak 2-3 hodiny týdně), můžou se vytvářet funkční vztahy.
  • Sociální kompetence se můžou vytvářet a měnit jen prostřednictvím vztahů s jinými lidmi.
  • Budování vztahů si vyžaduje čas, který není strukturovaný (delší časové bloky).
  • Pedagog si dokáže najít čas na individuální rozhovor s konkrétním dítětem jen v čase, kdy děti samostatně pracují na nějakém projektu.
  • Týmová práce dospělých nabízí všem zainteresovaným víc možností vybudovat si s dětmi vyhovující vztahy. Děti, jako i dospělí, jsou každý osobitý a ne každý vztah je stejný.
Malé kroky – Rozhovory v běžném dni: v průběhu dne je dobré komunikovat s dětmi o tom, jaký byl víkend, jaké mají plány na prázdniny, o novém domácím miláčkovi atd….

Středně velké kroky – Rozhovory o učení: Ptejte se dětí, co dělají nejraději. V čem se jim daří a co jim naopak jde s obtížemi? Na kterém místě se jim učí nejlépe? Jaké kroky jsou potřebné, aby mohly dosáhnout svých cílů?

Velké kroky – Osobní rozhovory: Důležité jsou osobní rozhovory s dětmi. Ty můžou být zábavné, vážné, dlouhé, krátké, soukromé i veřejné, můžou probíhat v menších nebo větších skupinách. Může se jednat o rozhovory, které se týkají rodiny, chování, emocí, můžete si povídat o pocitech strachu, ohrožení, ale i nápadech, či o radosti ze spolupráce s dítětem. Rozhovory se můžou týkat reflexí, zpětné vazby na chování, ale můžete se například jen tak společně smát, nebo se společně zotavovat…

5. MÍŇ JE VÍC

Rozvrhy hodin jsou přeplněné. Učitel by si měl stanovit, co je důležité pro všechny děti, co může být ponecháno na dobrovolné bázi a co může být vynecháno úplně. Klíčem je pedagogická svoboda učitelů.

  • Školní rozvrhy jsou přeplněné. Děti na základních školách mají nejednou v průběhu dne tolik řízených hodin, jako univerzitní studenti.
  • Cvičení jako taková jsou důležitá a dobrá, ale do jisté míry se dá dosáhnout víc i s menším úsilím. Důležitou úlohu tu sehrává naše pedagogická svoboda. Úlohou pedagogů je v prvé řadě nabídnout smysluplné vyučování – prioritou by rozhodně nemělo být dodržování rozvrhů.
  • Učebnice obsahují pro mnohé děti příliš mnoho látky, obzvlášť když musí být táto látka zprostředkována způsobem uvedeným v učebnici. Právě na tomto místě je důležité najít odvahu redukovat a stanovit si, co je natolik důležité, aby to dělali všichni žáci, a co může být ponechané jen na bázi dobrovolné.
  • Dnešní učební plány toho umožňují poměrně hodně – děti můžou dosáhnout cílů stanovených v učebních plánech i jinými metodami než jen pomocí učebnic, studijních textů či písemných úloh.
  • Jakmile pedagog zredukuje rozvrh, získá čas, který může využít na individuální práci nebo může vytvořit prostor pro časový blok, kdy si budou moct žáci sami zvolit, co chtějí dělat.
Malé kroky – Zjednodušovat učebnice: Dobrá hodina se dá dosáhnout i pomocí sešitu a tužky – čím víc můžou děti samostatně psát, rozvíjet si tvořivost, tím je vzdělávací efekt větší.

Středně velké kroky – Zredukovat rozvrh: Procvičovat si matematiku pětkrát týdně je určitě dobré, ale není potřeba, aby se v každé hodině probírala nová látka.

6. OTEVŘENÉ ČASOVÉ MOŽNOSTI

Některé projekty a procesy trvají delší, jiné kratší dobu. Proto je potřebná větší časová flexibilita. Učení neprobíhá ve 45 minutových intervalech, ale v časových blocích.

  • Časové bloky jsou v protikladu k jasně vedeným standardním hodinám. Obojí je však důležité ve školním dni dítěte.
  • Schopnost pracovat po dobu časových bloků si žádá jistý cvik jak u dětí tak i u dospělých. Čím častěji a pravidelněji se takovéto hodiny realizují, tím je to pro obě strany jednodušší.
  • Časové bloky vytvářejí prostor na procvičení osobních kompetencí, sociálních kompetencí i kreativity. Časové bloky umožňují dětem pracovat na vlastních projektech vlastním tempem.
  • Časové bloky dávají prostor i nudě, na jejímž základě můžou vzniknout tvořivé nápady. Aby se daly takovéto časové bloky vůbec realizovat, je potřebné, aby pedagog pracoval s principem „míň je víc“.
  • V závislosti na definici časového bloku/hodiny, může být možnost volby více nebo méně omezená.
  • Pokud se rozhodneme zařadit do rozvrhu časový blok, musíme počítat s tím, že děti si po dobu bloku můžou zvolit i takové aktivity, které ne vždy odpovídají představám nás dospělých o vzdělávání. V tomto případě je potřebné nově definovat, co to učení vlastně je.
Malé kroky – Časový blok v týdnu: Jedenkrát týdně, ve stanoveném čase, se děti můžou svobodně rozhodnout, jakým aktivitám se budou věnovat

Středně velké kroky – Volná práce v průběhu každého dne: Princip časových bloků se může realizovat i denně (například vždy na konci školního dne).

Velké kroky – Volná práce se střídá se standardně vedenými hodinami: V principu může být školní den rozdělený na větší bloky: Blok standardně vedených hodin na začátku dne se může střídat s volnými hodinami, v průběhu kterých můžou žáci pracovat na individuálních projektech. Po přestávce či pauze na oběd, může následovat další blok.

7. PŘÍTOMNÍ DOSPĚLÍ / VNÍMAVÍ DOSPĚLÍ

Učitel je průvodcem dítěte v učení. Klíčové vlastnosti dobrého učitele jsou osobní zralost a touha růst.

  • Výuka je v rukách učitele. Od nadřízených sice může dostávat příkazy, ale ve skutečnosti má vliv v rukách samotný učitel.
  • Práce pedagoga je vždy předmětem zájmu jeho okolí, ať už to chce nebo ne. Bez ohledu na to, co se ve třídě děje, vždy bude mít daná událost své obhájce i odpůrce.
  • Vyžaduje si to dospělé, kteří chtějí neustále poznávat nejen jiné, ale i sebe samé.
  • Dospělé, kteří si stojí za svým, dokážou převzít zodpovědnost, ale na druhé straně ji i dokážou odevzdat jiným dospělým nebo dětem.
  • Děti se nejlépe učí kompetence, pokud se je můžou učit od kompetentních dospělých, kteří dokážou převzít sami za sebe zodpovědnost.
  • Schopnost být sám se sebou nebo s jinými lidmi si vyžaduje prostor pro demokratické soužití, klid, nenaplánovaný čas, volné myšlenky, ale i čas, ve kterém já jako učitel jen pozoruji nebo se nechám vtáhnout do rozhovoru, reflektuji.
Malé kroky – Pravidelná sebereflexe: Co chci sám pro sebe? Co je mojí úlohou jako učitele? Koho se bojím? Komu se chci naopak zalíbit?

Vědomě plánovat čas na pozorování: Co děti ve skutečnosti dělají, pokud je necháme samostatně pracovat? Jak hledají kontakty mezi sebou? Jakou mají náladu?

Středně velké kroky – Změny v mém vyučování: Co můžu změnit v mém každodenním vyučování, aby se víc přibližovalo mojí představě?

Velké kroky – Hledání souvislostí a spojování kompetencí: Nachází se v týmu více osob, které by chtěly zkusit se mnou takovouto novou cestu? Jaké jsou moje silné stránky, jakou úlohu můžu sehrát na této nové cestě já?

8. PROSTOR PRO NUDU

Když se lidé nudí, vznikají nejlepší nápady.

  • Nuda nás dospělé děsí. Ale naučit se být schopen vycházet i s nudou je důležitá životní zručnost.
  • Kreativita a nuda spolu vzájemně velmi souvisí. Z nudy vznikají ty nejlepší nápady!
  • Kdo dokáže vycházet sám se sebou tehdy, když mu nikdo neříká, co má dělat, disponuje osobními kompetencemi. Nuda a z ní vyplývající kreativita a osobní kompetence můžou vzniknout jen ve volném čase, kdy se nemusí nic dělat, ale kdo chce, může na druhé straně dělat spoustu věcí. (Potřeba nově nadefinovat, co je to „učení“.)
  • V čase nudy jsou obzvlášť procvičované sociální kompetence.
Malé kroky – Sám si prožít nudu: Co se se mnou děje, když se najednou v mém volném čase objeví prostor, kdy nemám vůbec nic naplánované a nejsem ničím zaneprázdněný? Dělá mi nuda dobře?

Středně velké kroky – Pojďme s dětmi do přírody. V lese, u řeky nebo na jezeře se nám jednodušeji podaří vypustit plánování. Dopřejme dětem možnost nudit se a pozorujme je při tom. V přírodě však mají děti jen zřídka dlouhou chvíli!

Velké kroky – Dovolte si ve škole nějaký volný neorganizovaný čas a pokuste se ho i dodržovat. Buď si ho plánovaně vyčleňte v rámci týdenního rozvrhu nebo ad-hoc, když určitá aktivita zabere kratší čas, než jste si na ni původně naplánovali.

9. NOVÁ DEFINICE UČENÍ

Učení neznamená jen práci s textem, jeho čtení nebo reprodukci. Hra je též učením.

  • Ve školách převládá zažitá představa, že k učení dochází jen tehdy, když je po něm žák schopný správně zodpovědět na kontrolní otázky nebo když dokáže hovořit o svých vědomostech.
  • Učení ve škole se všeobecně spojuje s matematikou, jazyky, vědou, zatímco jiné oblasti v něm mají jen okrajové zastoupení.
  • Učení však není jen o osvojovaní si vědomostí. Lidé jsou komplexní bytosti, které se učí všemi smysly a vždy ve spojitosti s lidmi z okolí.
  • Hra je pro rozvoj dětí velmi důležitá. Touha dětí po hře se v nich po dovršení školního věku jen tak nevytratí. V dnešní době je právě škola jedno z mála míst, kde si děti můžou hrát s vrstevníky. Děti si umí daleko lépe hrát než dospělí. Kompetence, které si v průběhu her osvojují jsou přitom rozsáhlé a různorodé.
  • Čím méně zadání má nějaká úloha, tím je při ní potřebná menší podpora ze strany dospělých. Děti si dokáží hrát i bez pomoci dospělých, proto si není třeba dělat vždy perfektní přípravu. V čase, kdy si část dětí hraje, může pedagog s jinými dětmi pracovat na složitějších projektech.
  • Pokud dáme dětem možnost vybrat si, co chtějí dělat, nezvolí si nevyhnutelně aktivitu, kterou bychom my dospělí označili jako vzdělávací. Avšak pokud budeme aktivity, které si děti sami zvolily, pozorně sledovat, můžeme najednou i při nich velmi jasně zpozorovat efekt vzdělávání. I při těchto aktivitách je důležitá naše pozornost. Je potřebná k tomu, abychom dokázali zabránit aktivitám, které jsou neuctivé nebo můžou mít škodlivý vliv.
Malé kroky – Necháme děti samostatně pracovat. Pedagogové tráví hodně času a energie přípravou vhodných pracovních listů. Když necháme žáky, aby si sami hledali texty, aby se rozvíjeli, psali si, je samotná práce právě tam, kde má být – u dětí.
Hrát si, hrát si, hrát si: Hry se dají použít prakticky v každém předmětu: dějiny se dají učit prostřednictvím rolových her/divadla, počítání v průběhu míčových her, geometrie se dá procvičit prací se stavebním materiálem, jazykové cvičení se využívají při společenských hrách….

Středně velké kroky – Pozorování: Do jakých aktivit se dokážou děti plně ponořit? Jaké aktivity si zvolí, pokud jim dáme možnost výběru?
Hra jako učební předmět: S rodiči ale i s dětmi je důležité diskutovat o tom, co všechno se můžou při hrách naučit, a je potřebné vždy naplánovat čas i na hry.

Velké kroky – Umožnit dětem svobodně se rozhodnou: Mezi aktivitami, které si děti můžou zvolit, jsou například: několika hodinový fotbal, hodiny čtení, povídání si, vymýšlení rolových her, hraní společenských her, budování bojiště, nebo začínání projektů, které ale nemusí být zrovna dovedené do konce….takže všechny ty aktivity, které nenajdeme v učebních osnovách. Při pozorovaní dětí při těchto činnostech můžeme rozpoznat množství kompetencí, které si v průběhu jejich realizace osvojují.

Věřit v úspěch: Ponechat dětem možnost vybrat si opravdu svobodně nějakou aktivitu a následně ji i realizovat si žádá ze strany učitele odvahu.

10. INDIVIDUÁLNÍ DOKUMENTOVÁNÍ PRÁCE

Vlastní stanovení cílů a průběžné samohodnocení jejich dosahování pomáhá dítěti ke smysluplnému učení. Dítě vidí své pokroky a učí se samostatné kontrole.

  • Individuální projekty jakož i aktivity zaměřené na sebepoznání si vyžadují novou formu dokumentování.
  • Všechno se zdokumentovat nedá. Některé aktivity se dokumentují jen velmi těžko, ale vždy se dá najít způsob jak je zaznamenat.
  • Pokud nabídneme dětem možnosti a vytvoříme jim zároveň i prostor a čas na individuální aktivity, potom se dá dokumentovat individuální práce žáka i bez toho, abychom při tom spotřebovali hodně času určeného k učení.
Malé kroky – Foto-dokumentace: Je dobré mít vždy po ruce fotoaparát nebo kameru, pomocí kterých je možné dokumentovat interakce a akce dětí. Získáte tak materiál, který můžete později použít na popis nějaké aktivity. Fotky zase můžou být využité např. při tvorbě školního deníku.
Školní deník, učební stopa: Každé dítě si vede deník, do kterého si zapisuje pracovní postupy či aktivity. Jeho součástí můžou být i cíle, které chce dítě v daném týdnu dosáhnout a následně i jejich naplňování.

Středně velké kroky – Portfolio: V osobních portfoliích jednotlivých dětí se můžou shromažďovat speciální práce (například příspěvky, kresby, vlastní texty atd.), dokumentace k projektům, fotografie, obzvlášť vydařené práce apod.
Mřížka kompetencí: Mřížka kompetencí je dobrý nástroj, pomocí kterého můžete vést s dětmi rozhovor o jejich zručnostech a poznatcích. Mřížka je sestavená podle cílů stanovených v učebním plánu. V průběhu rozhovoru si dítě vymalovává, jestli se v dané oblasti, tématu zlepšilo „trochu“, „víc“ nebo „velmi“, a podle stupně zlepšení vymaluje na příslušném místě v mřížce jedno, dvě nebo tři pole. Mřížka zároveň dítěti ukáže, co všechno už ví a kde má naopak ještě stále nedostatky. Korektní vyplnění mřížky je přitom méně důležité než samotný rozhovor s dítětem.

Velké kroky – Vztah k rozvoji a ne k porovnávání se s jinými: Známky vždy porovnávají děti s jejich kamarády. Naproti tomu pozorování a dokumentace ukazují, které procesy učení dítě zvládlo, a jsou proto pro všechny zúčastněné více nápomocné.

11. PROPOJENÍ S REALITOU

Reálné zkušenosti umožňují dlouhodobé učení. Děti se hluboce a trvale učí věci, které považují za potřebné a použitelné ve skutečném životě, a ne v uměle nasimulovaných podmínkách ve třídě.

  • Pokud nám někdo položí otázku, každý z nás se na ni přirozeně snaží najít odpověď. Pokud se máme pustit na cestu za něčím novým, potřebujeme k tomu mít nějaký důvod, vidět za tím určitý smysl.
  • Trvale se učíme tehdy, když dokážeme nové poznatky spojit s vlastní zkušeností, s naší vlastní realitou.
  • V dnešním digitálním světě mají děti k realitě nový přístup: na jedné straně mají neomezený přístup k informacím, ale na druhé straně mají nejednou méně přímých zážitků a zkušeností například s procesy, které se týkají pozorování přírody.
  • Poznávat a učit se trvale můžeme jen tehdy, když nové vědomosti odkrýváme naší vlastní zvědavostí, a když nové věci poznáváme z různých úhlů.
Malé kroky – Dětem je potřeba zprostředkovat přímý zážitek, aby získaly reálné zkušenosti: Děti dokážou pochopit fyziku až tehdy, když hodněkrát postaví z kostek věž, která se zhroutí. Podobně je to i se světem čísel – může se před nimi odhalit až potom, co při hře přepočítají velké množství kuliček. Co to znamená, když se řekne „zůstat v něčem ponořený“, dokážou děti pochopit jen tehdy, když mají možnost popasovat se s aktivitou, kterou si samy vybraly a následně ji i po vícerých nezdařených pokusech dokázaly zvládnout. Děti potřebují nejdříve získat dost přímých zkušeností, aby dokázaly reflektovat souvislosti.
Na začátku stojí otázka. Učebnice vycházejí často z odpovědí, které chceme dětem zprostředkovat. Děti ale nejsou hloupé. Ony cítí, že za obsahem učebnic nestojí žádná skutečná otázka, a proto se ani nedokážou pro ně nadchnout. Když budeme vycházet z otázky a ne z odpovědi, může se stát, že nebudeme vědět odpověď, kterou hledáme, což může být pro učitele nepříjemné. Pokud však upustíme od představy, že učitel by měl vědět všechno, stane se cesta za poznáním opravdu vzrušující.
Ven do přírody! K tomu, aby člověk získával reálné zkušenosti, potřebuje reálné prostředí. Je rozhodně lepší pozorovat žáby v rybníce, než o nich číst v knize. Oheň založený v lese může pomoct pochopit chemické reakce snadněji než čtení pouček.
Při vzdělávání je potřeba využít i okolní prostředí: Hodně příležitostí na vzdělávání nabízí kromě přírody i samotné město, či vesnice. Učit se můžeme i po dobu nákupu v obchodě, návštěvou řemeslníka, organizováním charitativní akce apod. V případě výletů, realizovaných mimo školu, je dobré, pokud je účast na nich dobrovolná.

12. VELKÁ TÉMATA PROPOJUJÍCÍ UČENÍ

Takovýto koncept umožňuje dlouhodobé učení a má víc možností, jak zohlednit zájmy dětí. Příkladem může být roční téma nebo projektový týden.

  • Trvale se učíme tehdy, když dokážeme nové poznatky propojit s tím, co už známe. Je proto velmi důležité, aby se jednotlivé obory i různé způsoby učení vzájemně propojovaly.
  • Soustředit se na velké téma.
  • Do velkého tématu dokážeme zakomponovat jak učební plány, tak i zájmy dětí.
  • Velké téma toho dokáže hodně přinést, zejména pokud je na začátku jasné, kam směřuje. Má na jeho konci stát nějaká stavba, má byt zorganizovaný bazar, trh nebo výstava?
  • Odborné kompetence budou dlouhodobější, pokud je umíme propojit v rámci různých oborů.
  • Když je téma naplánované na delší časové období, dokážeme si lépe a s menším stresem naplánovat výlety apod. (kontakty s realitou).
  • Individuální projekty, které jsou i individuálně dokumentované, se dají lépe prezentovat v rámci velkého tématu a dají se snadněji začlenit mezi povinné projekty.
Malé kroky – Projektové vyučování: V průběhu roku si plánujeme jeden (případně víc) projektů, které jsou zaměřené na jedno téma a realizují se jeden nebo více týdnů.

Velké kroky – Ročníkové téma: V průběhu roku se zabýváme jedním základním vybraným tématem, které zkoumáme z pohledu různých předmětů a snažíme se k němu přistoupit z různých stran. Na začátku základního plánování si načrtneme hrubou strukturu, která je potom jemně modifikovaná podle zájmů dětí, možností okolí, požadavků na výsledný produkt, t.j. jak chceme práci na konci prezentovat.

13. PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ

Každé dítě je jedinečné, má různé potřeby. Proto je důležité poskytnout různorodé učební materiály a pomůcky a umožnit tak dětem volný výběr a samostatnou práci.

  • Třída je místo, kde se žáci můžou učit i bez učitele.
  • Třída bývá zařízená tak, aby děti měly volný přístup k různým pomůckám, aktivitám, zatímco samotný prostor je přizpůsobený probíhající aktivitě.
  • Pokud jsou dětem ve třídě volně dostupné učební materiály a pomůcky, můžou po nich sáhnout i samy, na základě vlastního rozhodnutí.
  • Děti se učí různým způsobem. Čím je nabídka rozmanitější, tím se podaří oslovit víc dětí.
  • Vhodně přizpůsobené prostředí umožňuje dětem učit se v různých pozicích a na různých místech.
  • Různé materiály vyžadují různé metody přístupu (Metodické kompetence).
  • Dostupnost učebních materiálů a pomůcek, jako i možnost sáhnout po nich z vlastního zájmu, podporuje v dětech Osobní kompetence.
  • Vhodně přizpůsobené prostředí dává dětem možnost volby.
  • Týmová práce je v dobře přizpůsobeném prostředí výhodná, a každá dospělá osoba může současně zastřešovat i jinou oblast.
Malé kroky – Ve škole máme k dispozici malou čítárnu s regálem knih a pohovkou.
V blocích, kdy se děti věnují libovolné práci, případně při otevřené hodině, si můžou děti vybrat z různých her nebo učebních pomůcek.

Středně velké kroky – Otevřený model v každém předmětu, nabízí spolu s učebními pomůckami různá témata.
Méně lavic (psacích stolů). Ve škole máme jen několik stolů, ale kromě nich náš prostor poskytuje i možnosti jak pracovat ve stoje, na zemi nebo vleže. V třídě nemáme stůl pro učitele – učitel se po dobu vyučování pohybuje mezi dětmi.
Prostor vyhrazený na přestávky je součástí vyučovacího prostoru. Některé aktivity mohou děti realizovat i venku.

Velké kroky – Sloučení více tříd: každá třída se přemísťuje do speciálních učeben, resp. prostor. Máme třídu určenou pro matematiku, jazykovou učebnu, knihovnu, divadelní místnost, hudební místnost, kuchyňku, laboratoř, kde se realizují pokusy.

14. KRÁTKÉ, JASNĚ VEDENÉ VSTUPY

Učitel každé odborné a vědecké téma prezentuje v kratším, připraveném vstupu. Při skupinovém učení je důležité efektivně využít fází soustředěného učení.

  • Vědecká a odborná témata si vyžadují jasný úvod i samotný příběh.
  • Oblasti, které neznáme, nemůžeme sami objevovat. Chce to nějaký úvod, podnět z okolí, aby se vůbec začal člověk nějakým tématem zabývat.
  • Učení podněcované zvenku probíhá nejlépe v krátkých časových intervalech.
  • Koncentrace se totiž už po určitém čase ztrácí.
  • Potvrzuje to i ověřený Churský model vnitřního členění vyučování, který doporučuje zkrácení určitých fází učení: „Přednáška nebo výklad učitele před třídou celou nebo její částí má omezené trvání tak, aby se tím naopak rozšířil čas pro individuální učení žáků.“
  • Odborné kompetence a metodické kompetence patří mezi základní schopnosti člověka a je úlohou učitele, aby s nimi děti seznámil.
  • Dynamické skupinové procesy si vyžadují jasné vedení dospělé osoby. Sociální kompetence jsou stejně založené na pravidlech jako odborné a metodické kompetence.
Malé kroky – Zkracovat fáze soustředěného učení (20-30 min.)
Naplánovat méně, zato lépe připravených vstupů na den, které se střídají s volnou prací, případně jinými volitelnými možnostmi nebo individuálními projekty.
Být přítomen a pozorovat; v případě, že je to potřebné, být schopen rázně zasáhnout.

Děkujeme

Tento materiál vznikl díky projektu „Bánská Štiavnica – Živá učebnica príbehového vzdelávania“, který je podpořený prostřednictvím Programu švaičiarsko-slovenskej spolupráce. Za možnost tento materiál použít i pro české vzdělávací prostředí děkujeme slovenským kolegům: www.zivaucebnica.org, www.daphne.sk